Majitelé psů mají často pocit, že jejich mazlíček reaguje na změny jejich nálady. Nová studie tyto domněnky potvrzuje, alespoň pokud jde o negativní emoce. Studie švédských vědců zveřejněná tento týden ukazuje, že úroveň stresu psů odráží to, jak se cítí jejich majitelé. Vědci nenašli žádnou zpětnou vazbu.
Specialisté z univerzity v Linköpingu pozorovali změny v chování psů v závislosti na stavu těch, se kterými žijí. Předchozí výzkumy ukázaly, že příslušníci stejného druhu dokážou vzájemně vnímat své duševní stavy. Tentokrát byl cíl jiný: zjistit, zda se úroveň stresu může odrazit u příslušníků různých druhů, jako jsou psi a lidé.
Aby to otestovali, vědci několik měsíců sledovali úrovně emočního stresu 25 border kolií a 33 shetlandských ovčáků a jejich majitelů (všechny ženy). Vědci odebrali vzorky srsti psům a srsti majitelům a provedli chemickou analýzu, aby změřili množství kortizolu, hormonu uvolňovaného nadledvinami, částečně v reakci na stres. “Zjistili jsme, že existuje dlouhodobá synchronizace mezi hladinou kortizolu u psa a majitele,” uvedla jedna z výzkumnic Ann-Sophie Sandmanová v tiskové zprávě vydané univerzitou.
Vzhledem k tomu, že kortizol se uvolňuje také v důsledku fyzické aktivity, vědci poskytli psům speciální obojky, které zaznamenávaly jejich pohyblivost. Bylo zjištěno, že výrazná fyzická aktivita může způsobit malé zvýšení koncentrace kortizolu v krvi, ale to neovlivňuje hladinu hormonu ponechaného v srsti psů.
Vědci také zjistili, že soutěživí psi jsou více než ostatní ovlivněni stresem jejich majitelů. Jedním z možných vysvětlení je, že během relativně dlouhého období se pes a jeho majitel během tréninku a soutěže aktivně stýkají.
Majitelé psů navíc vyplnili dva dotazníky o sobě a svém mazlíčkovi, aby pomohli určit, zda existuje vztah mezi mírou stresu a osobnostními charakteristikami. „Překvapivě jsme nezjistili žádný dlouhodobý vliv psího temperamentu na hladinu lidského stresu. Na druhou stranu osobnost majitele měla významný vliv na výkon, vysvětlila profesorka Lina Roth, jedna z účastnic studie. “To znamená, že psi odrážejí pocity, které jejich majitelé zažívají.”
Nová studie, říkají vědci, je dalším příkladem síly vztahu mezi lidmi a jejich nejlepším přítelem ve světě zvířat. Dodali, že je zapotřebí více výzkumu, aby se zjistila příčina korelace mezi úrovní stresu u lidí a psů, a plánují se podívat na různá plemena psů.
Border kolie a šeltie jsou pastevecká plemena, která mohou dobře komunikovat s lidmi a reagovat rychle a přesně na povely. Plánuje se následná studie, která by otestovala, zda se tento jev vyskytuje u loveckých psů, kteří jsou cvičeni k větší samostatnosti. Další studie také odhalí, zda pohlaví majitele ovlivňuje psychický stav psa.
Připomeňme si, že jiná nedávná studie nabídla biologické vysvětlení náklonnosti některých lidí ke psům. O tom, zda se člověk stane milovníkem psů, rozhoduje podle vědců z více než 50 procent genetika.
“Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že genotyp člověka významně ovlivňuje to, zda si pořídí psa,” řekla profesorka Tove Folová z Uppsalské univerzity, která vedla studii založenou na srovnání chování jednovaječných a bratrských dvojčat. “Zdá se, že někteří lidé mají silnější predispozice k péči o domácí mazlíčky než jiní,” řekla.
Asaf Ronel, Haaretz, I.N. Na snímku: Border kolie. Foto: Border kolie
Člověk je společenská bytost. Bez ohledu na to, jak moc se jedinec snaží být izolován nebo odpoutaný, bude tak či onak ovlivněn jinými lidmi, možná si to sami nepřejí. Tento jev se nazývá vnitrodruhová obousměrná psycho-emocionální reakce. Důležité slovo v této dlouhé definici je „vnitrodruhové“. To znamená, že podobnou reakci lze pozorovat nejen u skupiny lidí, ale také u hejn ptáků, u lvů nebo dokonce u stáda ovcí. Organismy, které jsou po dlouhou dobu v těsném kontaktu, se tak či onak budou navzájem ovlivňovat, a to i v aspektech psycho-emocionálního stavu. Dnes s vámi budeme hovořit o studii, jejíž výsledky se podle autorů staly prvním materiálním důkazem mezidruhové obousměrné psycho-emocionální reakce. Jak se tento fenomén konkrétně projevuje, kdo se stal experimentálním subjektem studie a jak jejich závěry podporují vědci? To se dozvídáme ze zprávy výzkumné skupiny. Jít.
Výzkumná základna
Pokud se zeptáte, jakými vlastnostmi člověk vyniká na pozadí jiných tvorů, pak mnozí pojmenují především inteligenci, a to bude pravda. Jiní přidají společenskost a emocionalitu, ale tato epiteta se nevztahují pouze na lidi. Všichni tvorové, kteří žijí ve skupinách, jsou sociální. Pokud jde o emoce, lidé mohou mít a mají širší škálu emocí a způsobů jejich vyjádření než jakákoli surikata, ale emoce pro ně nejsou jedinečné.
Psycho-emocionální stav jedince je velmi úzce spjat s jeho prostředím, zejména se společností, která ho obklopuje. Vědci tomu říkají nakažlivé emoce, mezi nimiž je nejsilnější „infekcí“ stres. Například se zjistilo, že zvýšenou hladinu měli žáci, jejichž učitel čmáral neustálý stres kortizol*.
kortizol* – biologicky aktivní glukokortikoidní hormon, který se podílí na reakci organismu na stresové situace.
Podobný vzorec lze dokonce pozorovat u hraboše prériového (Microtus ochrogaster), který ukazuje korelaci úrovní stresu s dříve exponovaným partnerem. stresor*.
Ale to jsou příklady vnitrodruhové korelace stresu. Mezidruhové také existuje, i když ne tak dobře prozkoumané. Aby to vědci napravili, navrhli studovat úrovně stresu u domácích psů a jejich majitelů. Jak jsme diskutovali minulý pátek, člověk a pes koexistují po mnoho tisíc let. Tito i ostatní jsou sociální bytosti, a proto se celkem očekává, že se v tomto druhu vztahu odehrává psycho-emocionální vztah.
Vědci tvrdí, že mezi člověkem a jeho čtyřnohým přítelem může dojít k mezidruhové dlouhodobé synchronizaci stresového hormonu (kortizolu), jehož hladinu lze kontrolovat pomocí vlasů. Bylo rozhodnuto vyřadit krev a sliny, protože tyto materiály poskytují výsledky, které popisují nedávné období, a vlasy umožňují posoudit dlouhodobé hormonální pozadí. Vlasy rostou, ať to zní jakkoli banálně, a kortizol na nich zanechává stopy, jejichž zkoumáním můžete získat retrospektivní kalendář koncentrací tohoto hormonu. Podobné analýzy byly již dříve provedeny s matkami a jejich dětmi, jejichž hladiny kortizolu byly synchronizovány podle výsledků.
Co se týče psů, důležitým rysem v komunikaci člověka s jeho mazlíčkem je výcvik a ustavení hierarchie. Pokud pes není vycvičený, může být škodolibý (například zalévat vaše oblíbené květiny způsobem, který by se vám nelíbil, nebo štěkat a ohánět se kolemjdoucími). Aby pes dosáhl disciplíny, musí pochopit, že jeho majitel je vůdce, tedy dominantní jedinec ve smečce. Proces výcviku a ukázňování psů vede nejen k emocionálnímu spojení mezi ní a člověkem, ale má také obousměrný vliv na chování každého z nich. dyády*.
Dyáda* – symbióza, ve které existuje hierarchická závislost. Dyáda je také souborem dvou vzájemně propojených objektů, tedy dvojice.
Hladiny kortizolu, jak ukázaly studie, u psů a lidí také závisí na osobnostních charakteristikách majitele a dokonce i na kombinaci pohlaví pes/majitel v dyádě.
Účastníci studie: border kolie (vlevo) a šeltie (vpravo).
V této práci se vědci rozhodli podrobněji prostudovat problematiku mezidruhové psycho-emocionální synchronizace na příkladu diody člověk-pes. K tomu bylo pozváno 58 lidí a jejich mazlíčci jako subjekty (tj. 58 dyád). Vědci sledovali fyzickou aktivitu každého ze psů prostřednictvím speciálního obojku, který přenáší data o stavu psího těla. Hladiny kortizolu u psů a majitelů byly měřeny během letních a zimních měsíců za účelem analýzy jeho změn v období mezi odběrem biomateriálu (srstí). Do studie byly zapojeny dva typy psů – šeltie (33 jedinců: 18 fen a 15 psů) a border kolie (25 jedinců: 13 fen a 12 psů), mezi nimiž byli jak běžní mazlíčci, tak pravidelní účastníci různých soutěží. Všichni majitelé psů byly ženy.Průměrný věk testovaných osob s ocasem byl 4,7 ± 0,4 let u běžných domácích mazlíčků a 4,7 ± 0,7 let u soutěžících. Průměrný věk majitelů psů byl 46,3 ± 1,7 let.
Výsledky výzkumu
K analýze vlivu člověka na psa byl použit zobecněný lineární model zohledňující pohlaví, plemeno a životní styl domácích zvířat.
Obrázek č. 1
Jak je vidět na výše uvedeném grafu, hladiny kortizolu hostitele silně ovlivňují stejný parametr u psů jak v zimě (N = 55, χ 2 = 13.796, P < 0.001, β = 0.027), tak v létě (N = 57, χ 2 = 23.697, P < 0.001, p = 0.235). Jednoduše řečeno, když se hladina kortizolu zvýšila u lidí, totéž se stalo u psů.
Během letních měsíců byly nejsilnější korelace mezi lidským HCC (koncentrace kortizolu ve vlasech) a životním stylem psů (χ 2 = 6.268, P = 0.012, 2A) a mezi HCC a pohlavím psa (χ 2 = 5.200, P = 0.023, 2B).
Obrázek č. 2: Vztah mezi HCC a životním stylem (2A); vztah mezi HCC a pohlavím psa (2B).
Všichni psi, bez ohledu na pohlaví a životní styl, měli nejsilnější vliv na lidský HCC, ale nejsilněji působili feny a závodní psi.
V zimě hrálo plemeno důležitou roli (χ 2 = 6,451, P = 0,011): HCC šeltie bylo významně vyšší než u border kolie (12.905 ± 1.417 oproti 12.069 ± 1.203).
Obrázek č. 3: Vztah mezi HCC a ročním obdobím, kdy byly biomateriály odebrány k analýze.
Kromě výše uvedených faktorů existují i další (zda majitel psa pracuje, věk psa, zda žil s jinými mazlíčky atd.). Tyto faktory však neměly na výsledky téměř žádný vliv, takže jim vědci nevěnovali pozornost.
Fyzická aktivita ale může skutečně ovlivnit hladinu kortizolu v těle, a tak se vědci rozhodli otestovat vztah mezi dlouhodobou hladinou kortizolu a aktivitou u psů. Sledování stavu tetrapodů bylo prováděno pomocí speciálního obojku po dobu 1 týdne, z čehož vědci vyčlenili na analýzu 3 pracovní dny a 1 den volna.
Množství času, který psi strávili ve stavu mírné a intenzivní fyzické aktivity, korelovalo s HCC psů. Zároveň nebyly nalezeny žádné významné korelace ani s letním HCC (N = 44, r = -0,213, P = 0,165) ani zimním HCC (N = 43, r = -0,239, P = 0,122).
Nejkurióznějším faktorem pro vědce ovlivňujícím hladinu kortizolu byl charakter, tedy osobní vlastnosti psa a jeho majitele. Účastníci studie vyplnili každý 2 dotazníky: DPQ (Dog Personality Questionnaire – dotazník týkající se charakteru psa) a The Big Five Inventory (dotazník týkající se osobních kvalit člověka).
Jak se ukázalo, povaha majitele velmi ovlivňuje hladinu kortizolu domácího mazlíčka. Zvýšená úroveň neuroticismu u lidí tedy měla negativní vliv na psí HCC (léto: χ 2 = 7.951, P = 0.005, β = −0.364; zima: χ 2 = 4.919, P = 0.027, β = −0.026).
Nakonec vědci ověřili, jak samotná sezóna ovlivňuje hladinu kortizolu, protože vzorky byly záměrně odebrány v létě a v zimě. Ukázalo se, že v zimě je hladina stresového hormonu mnohem vyšší než v létě.
Obrázek č. 4
Analýza vztahu mezi ročním obdobím a životním stylem ukázala, že domácí psi mají vyšší hladinu kortizolu v zimě a závodní psi v létě (4А). Pokud jde o rozdíly mezi pohlavími, ženy vykazovaly vyšší HCC v zimě i v létě (4V).
Pro podrobnější seznámení s nuancemi studie doporučuji nahlédnout do zprávy vědců.
Epilog
Vztah psycho-emocionálních stavů dvou nebo více jedinců stejného druhu žijících spolu po dlouhou dobu byl a zůstává nepopiratelný. Pokud jde o mezidruhovou synchronizaci kortizolu, neexistují žádné zvlášť překvapivé objevy. Tato práce nebyla zaměřena na objevy, bylo třeba potvrdit dříve uvedenou teorii, že člověk a pes jako zástupci společenských druhů na sebe mají silný vliv.
Vědci z Linköping University (Švédsko), kteří provedli tuto studii, věří, že psi jsou projekcí emočního stavu jejich majitelů. Čili člověk má na psa velký vliv z hlediska dlouhodobé synchronizace hladiny kortizolu. Navíc tvrdí, že žádné takové studie dosud nebyly provedeny.
Překvapuje nás výsledek této práce, bylo to pro nás překvapení? Spíš ne než ano. Pro větu „jsme zodpovědní za ty, které jsme si zkrotili“, se nám však opět dostalo vědecké podpory.
